Toximirův sešívaný podzim

by

Vážení a milí přátelé Slavie, máme tu dlouhou zimní pauzu, přípravné zápasy ještě daleko. Podobně jako již mnozí přede mnou, i já jsem dostal tu čest pro vás sepsat pár řádků pro zasycení vašeho již lehce kručícího fotbalového žaludku, a to i přes to, že nejsem členem odbočky Area 114. O to zodpovědněji jsem však přijal tento úkol.

Pokojem se mi linou tóny kapel z mých oblíbených britpopových devadesátých let a já přemýšlím, jak vlastně toto povídání celé pojmout. Přijde mi svým způsobem nadbytečné plýtvat vaším časem a unavovat vaše oči čtením toho, co jste si již mohli přečíst v předchozích shrnutích. Jasně, insolvence, majitelé, derby, domácí trápení… všechno známé, všechno důležité, leč již popsané. Přesto bych rád zopakoval alespoň jednu věc – protest vůči Ivanu Horníkovi ve Slavii. Mnozí, včetně mě, si našli ve svém volném čase prostor pro to, aby se vůči této postavě v milovaném klubu vymezili. Protože jsem byl vždy učen tomu mluvit hlavně o sobě, doplním, že já osobně mimo jiných dalších nepublikovatelných věcí poskytl rozhovor pro Český Rozhlas, čímž se snažil podpořit aktivitu i ostatních, alespoň k tomu, aby podepsali petici. Petici proti tomuto člověku nakonec podepsalo značné množství lidí, za což jim i dalším ještě aktivnějším chci touto formou ještě dodatečně poděkovat. Viděli jsme zde krásnou ukázku slávistické síly a jednotu sešívaného ducha. Ukázalo se, že pro nás není Slavia skutečně jen o nějakých 90ti minutách na zeleném pažitu, ale hlavně i o všech ostatních věcech s klubem spojených.

Musím se také připojit k několika mým kolegům, když jsem rovněž bral příchod trenéra Uhrina se značnou skepsí, při oznámení jeho jména se mi zkřivila tvář do nehezkého úšklebku a v hlavě si opakoval jen název jednoho českého klasického filmu, shodou okolností rovněž z fotbalového prostředí – Proč? Pak si zajdu na přípravu s Bohemkou, abych si na něj udělal skutečně názor. V tomto zápase pravda nastoupila kombinovaná sestava, ale k vidění byla jen naprostá bída, ne nepodobná té, co se předváděla pod Beránkem. Vzhledem ke zprávám z ostatních přípravných utkání jsem se na začátek sezóny skutečně netěšil. A když pak přišel ve třetím kole výjezd do Brna, kam každý rok jak nepoučitelný mezek jezdím, abych každý rok odjížděl s pocitem absolutního studu, což se samozřejmě stalo i tentokrát, nálada byla na bodě mrazu. Alespoň, že jsem se potkal s našimi moravskými twitterovskými přáteli, říkal jsem si. A pak mi to začalo zase docházet – ty blázne, vždyť ty na ten fotbal chodíš kvůli výsledkům jen z části. Minimálně stejně důležitá část je přeci to vše okolo, ta sounáležitost, to setkávání s přáteli. A zase jsem se začal velice těšit na další zápas. A doufal, že to třeba půjde nahoru, možná, snad, mno asi ne…

Slavia se pak naštěstí rozjela, připsala si několik fajn výsledků, fajn výkonů, pak nám přišli ti majitelé… A najednou to zase šlo, že? Pozitivní nálada byla znát, v Edenu velké návštěvy, povedené výjezdy (ač možná s drobnou kaňkou na výjezdu v Jablonci, ale to již je věc na jinou diskuzi). Navíc si mě poté odblokoval na twitteru jeden z našich odchovanců, toho času rumunská šlapka, aby si mě následně blokli dvě jiné persóny. No co, nelze se zalíbít každému, že?

Když už jsem však dostal prostor na tomhle webu, bylo by asi fajn se pokusit zalíbit odbočce Area 114, aby mi dali prostor i dál, že? Ale né, tady není třeba se nikterak přetvařovat, ačkoliv se v odbočce, jak již to už bývá, sešli lidé různých snů a ideálů, lze minimálně ocenit, že valná většina z nich si oblíbila vynikající smažený sýr v restauraci U Brejšků. Krom toho je znát, že lidé s touto odbočkou spjatí, ať již přímo členstvím či dobrými vztahy s ostatními, mezi něž se řadím i já, plně naplňují ten známý slogan Connecting People, ať již formou spolupořádání slávistických vycházek či dalších besed nebo vlastně i odbočkovému pivu, díky čemuž vznikají ty krásné další příležitosti na setkání tak krásných a inteligentních lidí jako jsou slávisté i při jiných momentech, než když se ten mnou zprvu kritizovaný, dnes velice uznáváný trenér Uhrin chystá poslat své vyvolené hochy na předzápasové rozcvičení.

Na závěr bych jen rád dodal, že je třeba i nadále přistupovat ke všemu s pokorou, slávistům vlastní, a úspěchy, které věřím že přijdou, si plně vychutnávat. Jak nás poučila minulost, ono se totiž může vše najednou zase brzy obrátit o nějakých 160 stupňů. A že mohlo být hůře.

by