Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Návrat do minulosti: Vladimír Leška v roce 2013

David Ocetník 0
twitterredditpinterestby feather

Honza Čapek ze sekretariátu Odboru přátel, vytáhl ze svého šuplíku další rozhovor. Po rozhovoru s p. Platilem je zde rozhovor s Vladimírem Leškou.


Proč jste byl vybrán právě Vy jako zástupce PPF ve Slavii? Měl jste předtím nějaký vztah k fotbalu a ke Slavii?

Ve Vršovicích jsem bydlel u Edenu, chodil do ZŠ ve Vladivostocké ulici, odmaturoval na gymnáziu v Přípotoční, odpoledne jsem  trénoval na škvárové atletické dráze před historickou dřevěnou tribunou a pravidelně jsem navštěvoval domácí utkání Slavie (nepravidelně Bohemky). Bratr vrcholově reprezentoval Slavii v házené. Klubové barvy byly jasné. Oproti tomu byla práce pro Slavii výsledkem souhry okolností, nic nebylo vzdálenější mým ambicím než angažmá v českém fotbale.

Externě jsem spolupracoval s Petrem Kellnerem mnohem dříve, než PPF a WIKA získaly padesátiprocentní  podíl ve Slavii, takže prosba Petra Kellnera, abych provedl komplexnější analýzu stavu klubu po neavizovaném odchodu Borise Korbela, nijak nemíjela rámec naší spolupráce a Petr Kellner pravděpodobně o mém vztahu ke Slavii neměl vůbec tušení. Prezidentem klubu byl tehdy Milan Vinkler a moji roli s ohledem na další závazky a aktivity jsem vnímal jako časově omezenou a limitovanou zadáním.

Situace se dramaticky změnila „hodinovou“ rezignací Milana Vinklera v červnu 1994 a stejně rychlým odstoupením Wiky z projektu. Zástupci FO, SK SK Slavia Praha a PPF hledali v kritické situaci řešení. Dál už to znáte. Proč se pánové  rozhodli pro mě, to je ale otázka pro ně.

Jak hodnotíte období, kdy Slavii vlastnila firma ENIC? Myslíte si, že financování Slavie formou půjček od firmy ENIC, které se později musely uhradit, bylo dobrým řešením?

Díky Enicu klub překonal období vynuceného azylu na Strahově a vrátil se do nového Edenu. Ten by bez Enicu neexistoval. Každoroční účast v evropských pohárech přinesla Slavii respekt na evropské scéně a na domácí jsme sportovně konkurovali Spartě, osobitě reprezentované dvojicemi Rezeš-Horník a Košťál-Pelta, což vyžadovalo britskou houževnatost.

Enic Slavii dle potřeby  dotoval (poprvé až po 3 letech svého angažmá, po neštastném vyřazení se Šachtarem Doněck), a to způsobem pro klub nejvýhodnějším, tedy půjčkami a jejich následnou kapitalizací v souladu s doporučením mezinárodních auditorů. Takže zjednoduším – půjčky Enicu ve výši cca 425 milionu korun se uhradit nemusely. Ostatně současný akcionář Sparty nepostupuje leta jinak a není to předmětem jakýchkoli pochybností.

Samozřejmě, že v situaci, kdy podíl Enicu byl v roce 2008, značně eufemisticky řečeno, „zminoritněn“, nemohl snad nikdo očekávat, že Enic bude financovat aktivity nového majoritního akcionáře. Navíc se nějak nevědělo, kdo to vlastně je. Takže nové půjčky, tuším od roku 2006, které by Enic za „staré situace“ opět kapitalizoval, tentokrát požadoval vrátit. Zcela oprávněně.

Nebylo by bývalo lepší, kdyby fotbalový stadion vystavěl sám Sportovní klub Slavia Praha, i  když by třeba nebyl tak velkolepý?

Ne. Omlouvám se, že vysvětlení bude poněkud podrobné, ale považuji to za vhodné.

SK Slavia Praha (občanské sdružení všech slávistických oddílů) získal v roce 2003 od státu zákonem pozemky v Edenu. A vlastníkem těchto pozemků, tedy i těch pod stadionem, je stále. To považuji za velmi důležité. Dohodnutou výměru pronajal se striktními omezeními fotbalovému klubu (tedy a.s.) a klub následně podnajal pozemek pod stadionem se stejně striktními omezeními „stadionu“. Obě Slavie tak mohou ovlivňovat nadále dění v Edenu. Klub má navíc nový stadion pronajatý na 250 let, a to za mimořádně výhodných podmínek. Slavie tak nenesly a nenesou rizika spojená s tak náročnou investiční akcí. Objektivně by je ani nebyly schopny nést. Stejně tak nemohl být stadionový projekt vystaven turbulencím fotbalového prostředí a jeho struktura je musela být schopna překlenout. Problémy klubu nesměly potopit stadion a obráceně. Události z nedávného období potvrdily správnost zvolené strategie. Nakonec i kdyby byl stadion hypoteticky financován a vlastněn klubem, neexistuje pojistka proti jeho prodeji subjektu, který nemá s klubem nic společného, jeho propadnutí jako zástavy bance atd. Všichni, kteří se na projektu podíleli, přistupovali k minimalizaci rizik s maximální zodpovědností. Zkušenosti z civilizovaného zahraničí nám byly vodítkem.

V jedné věci jsem neměl od počátku jakoukoli pochybnost, že všechno letité úsilí směřující  k novému Edenu nesmí skončit nějakým polovičatým řešením. V Edenu stojí moderní, elegantní stadion, Slavia na něm už 2x slavila titul, prestižní zápas Superpoháru UEFA 2013 každého nadchnul (UEFA tak poprvé porušila  15-i letou tradici jeho konání na Stade Louis II v Monaku), ME „21“, rockové legendy a jejich fanoušci poznávají Eden. A až České dráhy (nebo SŽDC) smysluplně investují peníze daňových poplatníků a konečně postaví slibovanou zastávku Slavia, aby třeba fanoušci Baníku nemuseli potupně pochodovat Prahou a Milan Richter se konečně začne věnovat pouze rodinnému krejčovství, budu jako vršovický patriot spokojen.

V době, kdy jste stál v čele slávistického fotbalu, byli rozhodčí často někým ovlivněni. Dalo se s tím něco dělat?

Ano, neovlivňovat je. Vážím si korektních rozhodčích a respektuji je, ti co se nechají ovlivnit a stavovská čest je jim cizí, mě nezajímají, není pro to jediný důvod. Ale když jejich výkon dostal parametry otevřeného výsměchu, opustili jsme hřiště.

Jaký je Váš názor na Odbor přátel Slavie?

V mém vnímání Slavie, nejen jako sportovního klubu, ale i nositele určitých hodnot, považuji Odbor přátel za jejich oddaného a vytrvalého strážce. A přestože je v Čechách nejčastějším způsobem komunikace pomluva, což jsem v mojí pozici někdy pociťoval víc než intenzivně, byl osobní kontakt s členy Odboru přátel, přes občasné kontroverze, motivující. Troufám si říci, že s mnohými jsem navázal přátelský vztah, který trvá i po mém odchodu z klubu.

Po Vás převzal Slavii pan Doležal. Nejdříve obrovský úspěch a poté pád téměř na samé dno. Dalo se tomu nějak zabránit?

Petra Doležala jsem po zkušenosti s jeho prací právníka ČMFS a následně sekretáře klubu doporučil na pozici generálního ředitele akcionářům (Enicu) já. Snad se ho nedotkne, když řeknu, že v počátcích jeho působení v této pozici respektoval určitou kontinuitu, kterou od určitého okamžiku respektovat přestal. Nicméněně i za mého působení prošla Slavia několika krizemi (nechutná byla stávka hráčů pod vedením odborového předáka Csaplára), ale nakonec nejpodstatnější je schopnost klubu je překonávat, stejně  jako se to podařilo u té poslední.

— článek nebyl redakčně upravován —

— rozhovor vedl př.Jan Čapek —

twitterredditpinterestby feather

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..