Zlohumanův souhrn

by

Sice nejsem členem odbočky Odboru přátel Area 114 (a troufám si říct, že jím ani nikdy nebudu), s řadou členů však udržuji přátelské vztahy a předsedou odbočky Davidem Ocetníkem jsem byl požádán, abych také přispěl svým dílem ke zhodnocení podzimu.

Po loňské, další ostudné sezoně jsem od té aktuální neměl přehnaně optimistická očekávání. Šok však přišel v letní pauze, kdy hrozilo, že náš milovaný klub zabředne do ještě hlubšího bahna – těsně před podpisem smlouvy byl symbol korupční aféry Ivánek Horník. Zde musím vyzdvihnout aktivní odpor velké části slávistů, jehož motorem byli i členové Area 114, čehož si velice cením. Informace, které mám, i vyjádření samotného Ivánka jasně potvrzují, že celá akce „Ne Horníkovi“ měla svůj smysl. Tento vajgl nakonec našel svůj nový domov tam, kam patří – u svého věrného souputníka Mirka „Čápa“ Pelty. Bohužel, jak už to v krizových situacích bývá, i v této se ukázalo, že i mezi slávisty se najdou tací, kteří nemaje columna vertebralis dokáží chodit po světě rovně…

Před startem sezony vystřídal oblíbeného trenéra Beránka Dušan Uhrin. Zde si poprvé musím nasypat popel na hlavu – z jeho příchodu jsem zrovna nadšen nebyl, nikdy mi nebyl sympatický a měl jsem ho zařazeného ve škatulce „fňukající“, kterážto je mi protivná. Již v přípravě jsem však měl řadu informací, že je mužem na svém místě a konečně udělá v mužstvu pořádek, s radostí jsem také uvítal, že ne každému jeho tvrdý přístup voněl. Po osobním setkání s ním a díky informacím od nejmenovaného člena A114 jsem se dokonce stal jeho příznivcem. Podruhé na sebe sypu popel v případě Tomáše Jablonského, kdy jsem (a nebyl jsem sám – zdravím středoboda mládeže) po shlédnutí jeho představení v prvních přípravných zápasech nechápal, že o něj Slavia má skutečně zájem. Podzim však odehrál velmi slušně a svými výkony příjemně překvapil. I zde je tedy omluva na místě! Po sportovní stránce jsem s podzimní částí sezony spokojen, výsledky i předvedená hra ve většině utkání předčily mé očekávání a nebýt černých kaněk v podobě hanebného výkonu v Brně, dalšího vypadnutí z domácího poháru a zbytečných domácích ztrát, mohlo být ještě lépe. Stejně jako trenér Uhrin bych byl raději, kdybychom vyhrávali především doma, body přivezené z venkovních zápasů by pak nabraly na větší hodnotě. Jednoznačně největším pozitivem podzimu je pak výhra nad odvěkým rivalem z druhé strany řeky Vltavy, kdy tentokrát Slavia herně jednoznačně dominovala a všechny slávisty potěšila vítězstvím nejcennějším.

Jako asi každý slávista, i já jsem pozorně sledoval průběh insolvenčního řízení a studoval každý dokument zveřejněný v insolvenčním rejstříku, z těchto dokumentů často vyplývaly hodně zajímavé informace, které potvrzovaly řadu zvěstí, které se od „zdrojů blízkých vedení klubu“ ( 🙂 ) nesly. Zpráva o změně majitele Slavie mne zastihla den před oficiálním zveřejněním v zahraničí, samozřejmě nositelem této informace byli středobodi zákulisního infa, z nichž dva jsou členy Area 114…  Osobní setkání s novými členy managementu i mne naplnilo optimismem do budoucna, nikoli však bezbřehým s nasazením růžových brýlí, jako je tomu u řady sešívek…  Jak se později ukázalo a ukazuje, ne vše je zlatem, co se třpytí a jen čas ukáže, jakým směrem se bude Slavia jako klub ubírat. Je třeba být stále ostražití, cenit si lidí, kteří mají ke Slavii skutečný vztah a jsou nositeli myšlenek klubismu – bohužel, těch ubývá nejen mezi fanoušky, ale i mezi zaměstnanci klubu. Doufám tedy, že odpovědní zvolí takový směr, jehož součástí nebudou vajglové typu Horník a Pekhart, o kterých zcela seriózně uvažovali. Kéž by se také již nezvyšoval počet lidí, kteří měli dosud vřelejší vztah k barvám rudým, než červenobílým, již nyní je jejich počet nadměrný.

Z pohledu Tribuny Sever, jejímž jsem členem, hodnotím podzim jako celkem povedený, na stupnici 1-10 bych zvolil známku 7. Naše počty byly velmi slušné zejména na domácích zápasech, dobře jsme se prezentovali i v řadě venkovních zápasů, kdy zejména utkání v Liberci bylo doslova invazí slávistů – Tribuna Sever vypravila rekordních 5 autobusů a celkově se do Liberce vydalo cca 1.500 sešívaných – kéž bychom na jaře dokázali tento počet překonat! Před sezonou jsme předpokládali, že jediným domácím utkáním s plně zaplněným sektorem bude derby, na které jsme také soustředili veškerou pozornost a síly. Přípravy probíhaly několik týdnů a náklady byly téměř rekordní. Naplánovány byly 4 celotribunové prezentace a to tak, aby se vše stihlo v průběhu prvního poločasu. Osobně jsem počítal s tím, že minimálně jednu v první půli nestihneme a minimálně jedna se nepodaří správně realizovat. V den utkání jsem byl nervózní jako kvůli (asi nejen…) fotbalu nikdy předtím, což očití svědci jistě potvrdí… To, jak vše dopadlo, považuji za malý zázrak a na výsledek jsem jakožto jedna z odpovědných osob řádně hrdý. Prozradím, že náš vnitřní hodnotitel, který nikdy žádnou choreografii neocenil známkou 10, dal za 3 prezentace známku 8,5/10 a jednu dokonce 9/10. Již nyní se připravujeme na jaro!

Závěrem se zastavím u odbočky Area 114. Zcela upřímně jsem ji při jejím vzniku považoval jako bezvýznamnou, nejen kvůli počtu členů. Postupem času jsem osobně mezi jejími členy získal dobré přátele a musím vyzdvihnout její aktivity, zejména vycházky, a cením si pozvánek na akce jako bylo např. setkání s trenéry Beránkem a Uhrinem. Přestože je předseda odbočky velrybář a přetahuje členy naší odbočce, fandím všem jeho aktivitám a přeji Odboru přátel i Slavii víc takových aktivních Davidů, ale i Pavouků a dalších. David Ocetník se stává novou kometou na slávistickém nebi!

Do nového roku přeji Slavii i nám všem zejména umístění zaručující účast v pohárové Evropě, plný stadion s dobrou atmosférou a spoustu zajímavých akcí Odboru přátel, které potvrzují, že Slavia je víc než jen fotbalový klub!

PS: Smrt spartě!

by