16. celostátní setkání slávistů v Klatovech

by

Už je to skoro měsíc, co proběhlo celostátní setkání slávistů v Klatovech, a na našem webu nikde ani slovo. Přiznám se, že to je cíleně. Víte, já poprosil @scavatore, aby článek napsal. Víte co? On ho opravdu napsal. Jenže ten druh humoru, ten, který používáme v rámci našich diskuzí, ano, ten jedovatý, on jej použil! Víte, to není opravdu myšleno špatně, ale co já vím, co by si někdo o nás mohl mylně myslet? No prostě jsem to zatrhl. Scavatore se snažil článek poupravit, ale ne, byl jsem neoblomný. Těžká chvíle, článek se mi líbí, ale bez čehokoliv to ven pustit nemůžeme. Proto jsem tu teď já, abych vám popsal, co se tam dělo. Hele, ale abyste neřekli, že jsem takový nelida, tak občas sem něco Scavatoreho dám, třeba jako teď:

Je právě několik dní po událostech v Klatovech, které se mi nadobro vryly do paměti. Popravdě nevím, odkud bych měl začít. V těch několika hodinách, nedá se totiž úplně mluvit o dnech, se stalo tolik věcí, které by neměly být opomenuty, protože celá akce byla tak skvělá, že se mi ji vůbec nechce dávat na papír, protože to se muselo zažít.

Tak tohle napsal na úvod, hezký co?

Ještě pár slov o té akci. Toto setkání, které založili přátelé v Bělé pod Bezdězem, bylo letos již šestnácté. Na jaře výbor Odboru přátel volil mezi dvěma kandidáty, konkrétně mezi Jičínem a Klatovy, kdo to vyhrál asi psát nemusím. Ale jo, prostě vyhrály Klatovy, které zvolily termín 2.7.2016. Toto setkání je totiž spojené převážně s turnajem v malé kopané, takže výkop byl zvolen na sobotu ráno. Ještě trochu k tomu celostátnímu setkání si můžete přečíst na webu Slavie zde http://www.slavia.cz/clanek.asp?id=O-vikendu-probehne-celostatni-setkani-slavistu-v-Klatovech-13896 článek jsem psal já, takže mě můžete chválit 🙂

No pokračujeme. Velká část sešívaných se rozhodla přijet do Klatov v pátek a Franta taky:

Nejlepší bude asi začít od toho, jak jsem se tam vůbec dostal. Věděl jsem, že pojedu už dlouho, ale jaksi jsem to neřekl ostatním, a tak jsem si odvoz sehnal až na poslední chvíli za cenu menší pomoci Davidovi s rakví a toho, že pojedu v kufru. Zvolil jsem si trochu nedobrovolně režim lowcost a musím poděkovat klukům z odbočky, že mi dost pomohli.

Nicméně k cestě. Kolem páté už jsme byli všichni naloděni a vyjížděli směr Plzeň. Každý si dělal cestou co chtěl. Klimi tradičně spal, já si četl esesácké básně, zbytek světa řešil nadcházející fotbalový turnaj. Pak jsem i já usnul. Vzbudil mě výkřik. „Teďs to přejel!“ Ano, sjezd na Klatovy zrovna projel za mým kufrovým okénkem. Ale na druhou stranu… Předjeli jsme kamion. Otočili se na nejbližším sjezdu a dojeli už v pořádku na místo určení.

No tak sem přejel sjezd, no bože! Nějakých 14 kilometrů nám přeci nevadí.

Teď tu jednu část, co psal Scavatore, úplně mažu. Jen pro dokreslení situace budu pokračovat já. Dohoda zněla jasně, setkání v pátek v Poprdě s přáteli z Veleně! Tak se i událo a velmi příjemně se posedělo. Díky tomu, že nebylo nic hromadného domluveno, neustále přicházeli další a další slávisté. Bylo to fajn. Samozřejmě jsme koukali na fotbal v televize, že jo. Co jiného taky dělat. Každý vsadil deset korun a tipovali jsme. Nikdo nevyhrál a tak bank přešel na druhý den. Spát jsme se odebrali až někde po půlnoci, všichni do hotelů v okolí jen ten Scavatore…:

Já jsem šel spát někam na ulici. Po chvíli bloudění okolo místního stadionu (který už v noci vypadal velmi pěkně a já se nemohl dočkat rána), kde se měl odehrávat zítřejší program, a poslouchání hudby v podání místního ponocného, jsem si našel příhodné místo u kukuřičného pole. Chvíli jsem uvažoval, jestli náhodou tohle místo nebude rajónem divokých prasat, ale pak jsem usoudil, že kukuřice ještě není dozrálá a tedy prasata by tu neměla co žrát, navíc jsem byl unavený. Usnul jsem na proužku trávy mezi cestou a polem a nechal čerstvý vzduch, ať mě osvěží.

Ráno jsem se vzbudil za úsvitu. Do výkopu turnaje bylo daleko, a tak jsem si mohl sednout na nedaleké panely, v klidu posnídat svoji svačinu z domova a číst si Příběh a Shakespear. Mimochodem je to výborná kniha, mohu jedině doporučit. Kolem mě postupně začaly proudit davy pejskařů a různých sportovců. Městečko se probouzelo a já měl možnost poznat jeho úžasné lidi. O setkání několik z nich vědělo, a tak jsme si mohli povídat o Slavii. Řešili jsme různá témata. Nové majitele, posily, poháry… Každopádně mi přišlo skvělé, že se o akci ví i mezi obyčejným obyvatelstvem a byl jsem tím potěšen.

Kolem půl osmé se směrem od stadionu začala linout hudba. Výběr hitů se střetl s mým Shakespearem a já se radši začal rozcvičovat, protože po studené noci jsem byl jaksi ztuhlý.

Mezi osmou až devátou probíhal zápis týmů a jejich shromažďování. Nenarazili jsme na žádný problém s organizací a v pohodě si vyzvedli naše poukázky na guláš a limonádu. Oba naše týmy nakonec dorazily a dokonce všichni vypadali dost čerstvě, takže jsme se mohli jít trochu rozehrát.

O průběhu turnaje snad netřeba mluvit. Bylo to vyhrocené, slávisté neznali bratra, někteří ani ve svém vlastním týmu a i mně několikrát bliklo v hlavě to pověstné červené světýlko. Náš B-tým postoupil ze skupiny, bohužel jsme ale vypadli v osmifinále na penalty, kdy ještě dvě minuty před koncem jsme vedli 2:1. Škoda. Byli jsme okopáni nově vzniklou odbočkou Zahrádkářů Brandýs a mohli jsme jim tak akorát pogratulovat k vítězství. A to nejen nad námi, ale následně i v celém turnaji. Podle mě je dobře, že vyhrála úplně nová odbočka – dává to tak naději i ostatním týmům, že mohou vyhrát.

Turnaj však okořenily dvě vystoupení. Nejdříve místní mažoretky, a co jsem tak viděl okolo sebe, některým slávistům aspoň z těch starších mažoretek kapaly na zem sliny. Nedivím se, děvčata to byla pěkná a k světu. Druhé vystoupení však bylo zajímavější. Na besedu s fanoušky přijel druhý muž Slavie Tomáš Syrovátka se slávistickou legendou Ivo „Pantoflíčkem“ Knoflíčkem. (Pantoflíček použila místní krásná hlasatelka, není třeba se na ni zlobit. – poznámka cenzora).

Turnaj vyhrála odbočka Zahrádkáři Brandýs – gratulujeme. Naše dvě družstva, kdy tým zvaný A se neprobojoval ze skupiny a tým B vypadl v osmifinále byla složena takto:

• Tým A – pouze členové odbočky AREA 114
• Tým B – přátelé odbočky AREA 114 a původně nepřihlášený čutálista Scavatore. Ve výsledku tento tým hrál ve složení členů odboček AREA 114, Žatecko a Tribuna Sever.

Po turnaji se však schylovalo k věcem největším. Ano přátelé, v televizi dávali fotbal Německo – Itálie. Dělám si legraci samozřejmě. Vrcholem večera bylo společenské setkání a povídání nad půllitrem dobrého piva. Bohužel však v sále, kde se vše konalo, nebyla televize. A tak došlo k velkému schizmatu slávistů, protože nejvíc ze všeho nás samozřejmě zajímá fotbal. Uhnízdili jsme se tedy u televize a sledovali fotbal. S večeří, pivem a ke všemu ochotnou servírkou.

A tady to všechno začalo. Možná jsem měl začít odsud, ale to byste přišli o ten krásný úvod, který popisoval dobře zorganizovanou akci. Ale teď už to bude horská dráha, takový rychlý výčet.

V každém výčepu je servírka, někdy hezčí a někdy..no..ne tak hezká. Mně se tady moc nelíbila, ale byli jsme na ni všichni takoví příjemní. A najednou nám začala nosit na stůl panáky za svý. Říkáme si, že je to v pohodě a taky bylo. Takže jsme měli co pít, měli jsme na co koukat a ještě nás obsluhovala dobrá holka.

U stolu jsme řešili ledasco. CENZURA, CENZURA v CENZURA fotbale a jeho příčiny, samozřejmě CENZURA a nemohli jsme opomenout ani pořádně CENZURA CENZURACENZURA. Po skončení fotbalu jsme se rozhodovali, kam půjdeme dále. CENZURA šla s námi. Měla mezi námi vybranou svou oběť a té se držela. Od kluků z Mládeže jsme dostali pásky na jednu místní diskotéku a šli jsme. Můj příběh v tuto chvíli končí, protože já se odebral s CENZURA na hotel, přes kebabárnu, kde jsme si ještě pokecali s CENZURA. Ráno však, když jsem jako první vstal, začal jsem zjišťovat, co se dělo v noci. Začněme od CENZURA. Její oběť byla dále opíjena. Ale tento čestný muž má už něco natrénováno, a tak to nebylo tak jednoduché. Na konci večera sedli do taxíka a že CENZURA odveze domů. Gentlemansky ji donutil vzdát se toho, aby i taxíka zaplatila ona, vystoupili, CENZURA se slušně rozloučil a šel si zpět sednout do auta. CENZURA stihla ještě zavolat: „A to mě tady takhle necháš?“ Hlesl, že ano, dal řidiči kilo, aby na to šlápl a ujel.

Druhý příběh se stal našemu CENZURA. Již v mírně pokročilou hodinu se vracel zpět na svůj wellness hotel, který si zaplatil, aby jako správný CENZURA mohl využít sauny, bazénu, vířivky a domlouvat tam zákulisní záležitosti. U recepce potkal tři muže a recepční. Dohadovali se prý o nějakých klíčích. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby muž, který mluvil s recepční na sobě neměl už jenom CENZURA. Zbytek jeho oděvu ležel na hromádce pod ním. Náš CENZURA pak už jen zaslechl: „Tak vy mi ty klíče nedáte? Tak to budou muset ty CENZURA dolů…“ Načež se stal svědkem nevídané události. CENZURA šly opravdu dolů a máme to zdokumentované. Prosíme tedy účastníky, jestli by nám mohli někam napsat, o co doopravdy šlo. Velice nás to zajímá.

Třetí příběh večera je prostý. CENZURA

Tak takové to bylo, Slávisti. Chvílemi primitivní, chvílemi vysoce intelektuální, ale hlavně to byl skvělý víkend plný dobrých zážitků.

Děkujeme do Klatov za organizaci, výborný guláš a žluté limonády. Jo a mažoretky! A doufáme, že ať už to bude příště kdekoli, třeba i v Jičíně, nebo o jakých odbočkách se otevřeně mluvilo při závěrečném ceremoniálu, takže to bude aspoň tak dobré jako letos. A aby to organizátoři překonali, tak to budou mít hodně těžké.

Tak hele, já to tam tedy nechal skoro celé. Ale prosím Vás vůbec se na něj nezlobte, protože všichni jsme se shodli, že Klatováci udělali super akci a už se moc těšíme na další ročník.

Jo a kdybyste chtěli ty příběhy slyšet celé a hlavně všechny, přijďte za námi někdy na pivo. Děláme ho každý měsíc, tak napište a my Vám dáme vědět, kde zrovna budeme.

Zdraví Vás jak Scavatore, tak i já a vlastně celá AREA 114.

by