Změna formátu ligy 4-8-4

twittergoogle_plusredditpinterestby feather

1969/1970. Proč začínám svůj článek tímto ročníkem, pochopí asi většina z vás. Byl to první ročník, kdy se v tehdy ještě federální lize hrálo s šestnácti týmy. Od té doby se hrací model naší nejvyšší soutěže nezměnil. Jen těžko by se hledal v Evropě stát, kde tak dlouho funguje stejný model její nejvyšší soutěže. Ale doba se změnila. Už v roce 1992 se hledaly varianta pro samostatnou ligu. Ale nakonec se rozhodlo, že její stav zůstane zachován a do ligy půjdou mužstva z prvních šesti míst druhé nejvyšší soutěže. Kvalita ligy šla po odchodu slovenských týmů zákonitě dolů a do nejvyšší soutěže se dostaly mužstva typu Benešov, Lázně Bohdaneč či Uherské Hradiště, která pro ni neměla téměř žádný přínos. Nicméně v konečném důsledku kvalita ligy zase tolik netratila. Horší jeto už s její atraktivitou, která je vidět nejen na nepříliš vysokém počtu diváků na stadionech, ale především na zájmu širší veřejnosti o ligu jako takovou. V současné době, kdy má divák pomalu lepší přístup ke sledování zahraničních soutěží než naší ligy, je ten pravý čas se zabývat tím, kam ligu posunout, aby zájem o ni rostl, a změna herního systému ligy je pro tento posun naprosto klíčovou záležitostí.

A teď k jednotlivým systémům. Já jsem byl dříve zastáncem systému se dvanácti mužstvy, přičemž by se po 22 kolech základní části rozdělila soutěž na lepší a horší polovinu, kde by se mužstva utkala znovu dvakrát každý s každým. Nicméně vzhledem k tomu, že tento systém je zřejmě jasně neprůchozí, tak se nemá cenu jeho klady a zápory zabývat. Navíc nyní už se mi zdá, že zde existuje varianta systému možná ještě lepšího.

Nyní už pracujme tedy s variantami 16 týmů v nejvyšší soutěže a jejich klady a zápory. Ano, ozývají se i hlasy na rozšíření soutěže, ale to snad nemůže nikdo ani myslet vážně. Nemyslím si, že utkání proti Táborsku nebo Znojmu by pro nás byly dostatečnou průpravou pro zápasy s Anderlechtem a jinými soupeři.

První varianta je zachování herního systému, což ale v tuto chvíli nevypadá moc reálně. Konzervativci argumentují tím, že tento systém funguje i v nejlepších světových ligách a že funguje i u nás. To je snadné si říct, ale když vidíme divácký zájem o naši ligu, tak se moc o nějakém velkém fungování hovořit nedá.

Momentálně prosazovanou variantou je systém 6-4-6, ale já jsem jednoznačně proti němu a zde napíšu hned několik důvodů, proč tomu tak je.

  1. Skupina o titul by nebyla spravedlivá, jelikož by se týmy neutkali v utkáních každý s každý, ale jen v utkání jednom a mohlo by hrát roli, kdo koho bude hostit a naopak. Ano, deset utkání navíc už je nepřijatelných a proto se ptám. Proč ne skupina o titul se čtyřmi týmy?
  2. Prostřední skupina by neměla o co hrát. Její vypuštění i určení, že se nebude hrát o nic je nesmyslné. Stejně tak to, že se bude hrát o baráž nebo nedej bože přímo o účast v Evropské lize. To by zase vedlo ke kalkulacím, jelikož by 7. místo bylo nepochybně výhodnější než 6., obzvlášť při současném rozložení sil. I zde by proto bylo logické, aby se v prostřední skupině hrálo o páté místo.
  3. Ve skupině o záchranu by se opět hrálo jen jedno kolově, což by opět mělo dopad na její regulérnost. Obzvlášť, když by třeba 11. nebo 12. celek v době, kdy budou mít jistou záchranu, mohli svá utkání vypouštět, protože motivace být desátý nebo třeba i v první polovině tabulky by zde nebyla a to by mohlo boje o záchranu výrazně poškodit.
  4. Obecně by nárůst kvalitních utkání nebyl takový, jaký má být, a proto tento systém považuji spíše za takový kočkopes. Asi je to o fous lepší než současný systém, ale má řadu nedostatků, které by mnou preferovaný systém 4-8-4 neměl.

Další možností je tedy systém 4-8-4, který já zcela jednoznačně preferuji a vidím v něm velkou řadu výhod. Jaké by dle mého mělo být jeho provedení a jaké jeho výhody?

Skupina o titul – 6 utkání je zhruba tolik, kolik jich mocipáni požadují a tento systém by tomuto požadavku jasně vyhovoval. O zvýšení atraktivity se ani není potřeba bavit, pokud by každé z posledních šesti kol ligy absolvovalo (při současné situaci) vzájemné utkání Sparty, Slavie či Plzně. Tak by přišli diváci na stadion a i k obrazovkám, o tom jsem zcela přesvědčen. Navíc týmy by měly mnohem větší průpravu z těžkých utkání do zápasů v Evropských pohárech a hráčům by následně tyto těžké zápasy mohly pomoci i v reprezentaci. Čtvrtý tým by pak měl mít možnost porvat se o Evropu v baráži s vítězem prostřední skupiny. Objevují se i hlasy, že by při tomto systému ztratilo derby svoji exkluzivitu, ale já si myslím, že by to mohlo být i naopak. Protože derby v posledním kole by bylo úplně o něčem jiném, než derby v kole dvacátém. A právě tato utkání by přitáhly na tribuny i k obrazovkám díváky.

Skupina o šanci na Evropu – V této skupině by se mi líbil systém playoff. Šlo by to pochopitelně i bez něj, ale poté by zase týmy ve spodní části této tabulky neměly o co hrát, takže se k němu přikláním. Ano playoff ve fotbale při dlouhodobé soutěži mi nepřijde optimální, ale pokud chceme této skupině dát alespoň nějakou atraktivitu, tak bych k tomuto systému přikročil. Mužstva na 5. až 12. místě by se spolu utkala systémem doma – venku a konečný vítěz těchto střetnutí by pak měl možnost se v baráži porvat o Evropskou ligu. V případě, že se stane vítězem poháru jeden z prvních dvou ligových týmů, šel by vítěz této skupiny do předkola EL přímo a baráž se čtvrtým ligovým celkem se nekonala. Na zatraktivnění mě ještě napadá systém, známý z EBEL, kde si týmy vybírají své soupeře, ale spíš bych se přikláněl k tomu, aby se postupovalo normálně 5×12, 6×11, 7×10, 8×9 atd… Zápas o konečné páté místo by mi pak přišel optimální v podobě bez odvet, prostě kdo s koho. Lépe postavený tým po základní části by pak hrál doma.

Skupina o záchranu – Zde by se týmy utkaly opět stejně jako ve skupině o titul dvakrát každý s každým, přičemž poslední dva by spadly. Baráž bych sem vůbec do hry nedával.  Určitě mi to přijde spravedlivější, než v okamžiku, kdy by v této skupině bylo 6 týmů a nebyl rovnocenný počet utkání doma – venku.

Posuďte sami. Má tento systém nějaké zásadní chyby? Já je nevidím.

Ano, jsou i další varianty jako 4-6-6 nebo zachování systému a změna poháru, ale že bych zde viděl nějaká velká pozitiva, to se určitě říct nedá. Obzvlášť když zvednutí počtu utkání v poháru se tu už zkoušelo a jednoznačně se neosvědčilo, protože tato soutěž prostě pro naše týmy není atraktivní.

Takže já se v tento moment jasně přikláním k modelu se šestnácti celky s následným rozdělením do tří skupin v poměru 4-8-4.

 

twittergoogle_plusredditpinterestby feather

Napsat komentář