by 
Na našem webu www.a114.cz dáváme prostor i odbočce Odboru přátel – hokej. Mimořádně tedy i hokejový souhrn uplynulého období od Spina.
Rok 2015 patří mezi nejtemnější období hokejové Slavie. Sestoupili jsme z extraligy a došlo v celém klubu k významným funkcionářským i hráčským změnám, ke kterým se pokusím napsat tuto krátkou glosu. Předem je třeba si uvědomit, že shazovat vinu za sestup na tehdejší hokejisty Slavie, ze kterých už v klubu skoro nikdo nezbyl, by bylo krátkozraké. Okolní vlivy, podmínky v klubu a dlouhodobé příčiny sehrály v tomto případě zásadní roli. Menšinový majitel hokejové Slavie Vladimír Pitter pár dní po sestupu slíbil, že Slavia se pokusí do roka a do dne vrátit zpět do extraligy.
Ještě než se pustím k hodnocení dosavadní sezóny, chtěl bych nastínit své vidění koncepce hokejové Slavie. Nejedná se jen o sportovní úsek, ale celkovou filozofii, kterou pozoruji v řízení klubu. Tou jsou rychlá řešení se snahou okamžitého efektu. Neuvažuje se v dlouhodobém horizontu. Od toho se odvíjí marketingové akce, které nenesou znaky dlouhodobě budovaného brandu, personální obsazení manažerských funkcí i skladba A týmu.
V létě přišel na (rok neobsazenou) pozici sportovního ředitele Luděk Bukač ml., kterému byl také svěřen úsek mládeže, takže defakto řídí celou sportovní část klubu. Byl jsem mezi prvními, kdo tento krok uvítal s nadšením, neboť Luděk Bukač ml. je bezpochyby zkušený manažer, který v létě dokázal za minimálních finančních možností přivést kvalitní zahraniční hráče. Bohužel mé nadšení trochu vyprchalo, když jsem se záhy dozvěděl, že podepsal smlouvu pouze na 1 rok, což je pro manažera s takto širokými kompetencemi krajně nezodpovědné, neboť se může po roce ocitnout A tým i mládež opět bez manažera a jeho nástupce mít úplně jiné vize a koncepce. Je to jen další potvrzení mých slov o přemýšlení lidí v klubu pouze v krátkodobém horizontu. Během probíhající sezóny se však začala postupně odkrývat druhá tvář Luďka Bukače, před kterou jsem byl během jeho nástupu varován, a tou je soustavné protáčení hráčů. Těch se během sezóny vyměnilo v klubu už bezpočet a skoro pokaždé bych si troufl říct, že změna byla k horšímu. Zejména se to však děje na úkor naší mládeže, neboť do klubu přicházejí a odcházejí starší hráči. Kromě toho byli z klubu vyhození srdcaři bratři Doležalové. Výsledky se od té doby nelepší.
Dalšími novými tvářemi byli trenéři Pavel Hynek a Milan Razým. V momentě, kdy jsem se tuto zprávu dozvěděl, přepadl mě velký smutek, protože navzdory jejich úspěchům je nepovažuji za trenéry, kteří by dokázali Slavii vytáhnout do extraligy. Důvod uvedu zejména u hlavního kouče. Pavel Hynek je fajn člověk a jako trenér dovedl k titulu hokejové Pardubice, nicméně v žádném klubu nedokázal pracovat dlouhodobě, což je přesně to, co Slavia nyní potřebuje. Ne nadarmo je nejčastěji propouštěný trenér v extralize. Jeho angažmá trvají 1 – 2 roky, což podle mě není cesta, kterou by se měla vydat Slavia. Ta potřebuje trenéra, který by byl zároveň tak trochu manažer, aby dokázal dlouhodobě budovat tým, zejména na perspektivní mládeži, kterou Slavia má (neboť na kvalitní nákupy nejsou peníze). Pavel Hynek je však naopak znám tím, že mladým hráčům příliš šanci nedává. 3. až 4. lajna bývají pro ně strop. Asi největším příkladem za všechny může být Pavel Zacha z Liberce, který kvůli nedostatečné vytíženosti raději odešel do zámořské juniorky. Když jsem z těchto důvodů dal před sezónou hlasitý nesouhlas s trenérem Pavlem Hynkem, začal jsem schytávat rány ze všech stran, mířili na mě nadávky, byl jsem označován za kverulanta, paranoika, neznalce atd. Sám jsem se modlil, aby ostatní měli pravdu a působení Pavla Hynka ve Slavii fungovalo. Bohužel jsem měl pravdu já. Dnes už je Pavel Hynek odvolán, ale spousta mladých hráčů bylo dvojicí Bukač – Hynek buď vytrejdováno, nebo odesláno na hostování. Před sezónou Jakub Babka do Motoru ČB, během sezóny Václav Tomek do druholigového Kolína (to mu jistě prospěje), nadějný gólman Dominik Frodl byl odsunut na místo brakářské trojky. Asi největší rána však přišla ve chvíli, kdy byl na hostování do Ústí nad Labem odeslán vůbec nejlepší současný junior Tomáš Andres, u kterého se mnozí shodují, že po dobu jeho krátkého působení ve druhé lajně se jednalo o nejlepší útok Slavie. Důvodem prý bylo, aby měl větší herní vytíženost a mohl se tak probojovat na juniorské MS (kam se z Ústí neprobojoval). Chabý argument, nebylo přece nic jednoduššího, než mu dát prostor ve Slavii, tím spíše, že herně se starší hráči stále trápí. Zbylí junioři Viktor Nestrašil a Luboš Adam sice za A tým hrají, ale jejich icetime je minimální. Právě tohle zacházení s mládeží považuji v současnosti za největší nešvar sportovního úseku pod Luďkem Bukačem, který tak od začátku sezóny ztratil moje sympatie a spokojenost s jeho prací je spíš záporná.
Do Nového roku hokejové Slavii přeji, aby lidé ve vedení už konečně začali přemýšlet v dlouhodobém horizontu. Klidně ať na férovku prohlásí, že tuto sezónu naučí talentované juniory hrát seniorský hokej a o postup budeme bojovat až příští rok se stabilním perspektivním týmem. Nikoliv zběsile přivádět jednoho staršího hráče za druhého a čekat, jestli si to do baráže sedne. Totéž přeji také marketingovému úseku, aby ukončili koncepci jednorázových zvýhodňujících akcí, které sice mohou mít okamžitý efekt, ale v dlouhodobém horizontu nic nepřinesou. Slavia potřebuje zviditelnit svou značku. Vytáhnout na světlo svou slavnou historii do vzniku LTC, ukázat osobnosti. Nedá se to však odbýt připomenutím nějakého výročí, tyto aspekty je nutno využívat jako symboly klubu při různých akcích či kampaních. Slavia se do extraligy nemusí vrátit okamžitě, jak optimisticky deklaruje Vladimír Pitter, ale musí se vrátit celkově silnější než kdy dříve!
fotky: hc-slavia.cz; kladenský deník;
text: Jan Vocel
by 