by 
Jeden z našich členů (DK) opožděně také poslal svůj podzimní souhrn. Donutil ho k tomu přítel Toximir uzavřenou sázkou. Tímto Toximu děkujeme a Davidovi za jeho článek také. Tolsimir sice sázku prohrál ale my máme článek 🙂
Jako jeden z posledních členů AREA 114 přidám své postřehy z povedeného podzimu i já. Já, aneb ten, který nemá telegram.
Po předchozích dvou sezonách nebylo na místě mít přehnané očekávání, aby z toho opět nebylo zklamání. Zvlášť když do prvních soutěžních utkání jsme vkročili s téměř totožným kádrem, který na jaře získal ze 14 utkání 14 bodů. Přesto jsem měl určitou důvěru v Dušana Uhrina, který za sebou výsledky nepochybně měl.
Už od začátku sezony bylo jasné, že se loňský scénář s neuvěřitelným začátkem opakovat nebude. Logicky mě napadlo, že by se situace mohla otočit směrem k závěru sezony. To ale z mé strany bylo spíš přání, protože na osud a kouzla jsem nikdy moc nevěřil. Poslední dvě utkání před reprezentační pauzou pro mě ještě moc nenaznačila. Jihlavu jsem považoval za kandidáta na sestup a výhru v Ostravě asi nemá cenu příliš komentovat. Z respektu před tradičním ostravským klubem je mlčení asi to nejuctivější, co lze o jejich aktuální situaci napsat a nelhat. Těchto prvních pět kol ovšem slávistickému fandovi definitivně přidalo k daním a smrti ještě třetí životní jistotu. Milan Škoda dá gól. V prvních pěti kolech jich vstřelil hned šest a netrefil se jen v Brně. Nejeden Slávistický fanoušek v tu chvíli přemýšlel, jak dostat Škodovku do reprezentace bez toho, aby musel přestoupit do Plzně. Dokladem o jeho výjimečných výkonech může být i to, že se nedočkal žádné kritiky od pana Luhového. Dva reprezentační góly proti Kazachstánu nám zajistily výhru 2:1 a výrazně pomohly v cestě na EURO. Právě tyto góly pro mě byly prvními skutečně velkými okamžiky podzimní sezony.
Blížilo se derby proti Spartě a vcházeli jsme do něj ve výborné pozici. Hráči i fanoušci nabírali formu remízou se silnou Boleslaví a výhrou ve Zlíně. Výhra by znamenala dokonce posun před Spartu a možnost koukat se na Lukáše Váchu a spol. seshora se jevila lákavě. Ačkoliv jinak se speciálně na něj dívám v poslední době velice nerad. Velkým pozitivem byl podobně jako loni předzápasový program s fanzónou, který vždy oproti běžným zápasům nabízí něco navíc. Podobně super byla mimochodem fanzóna i před přátelským zápasem s Hajdukem loni. Osobně doufám, že se akce osvědčila a s podobnými nápady se budeme potkávat často i v budoucnosti. Fotbal není jen o 90, nebo 98 minutách (pokud píská Paták) na stadionu. Před derby jsem vstoupil do odbočky Odboru přátel. AREA114 tu pořádala „velkou propagační kampaň“, nabrala řadu nových lidí a udělala tak další, nikoliv však poslední krok k získání naprosto zasloužené slávy. A mimochodem. Nikdo z nás nebyl zatčen a vyhráli jsme 1:0. Pro selhání v MOL Cupu mám pochopení. Přeci jen se hrálo pár dní před derby. To ale neznamená, že by mě vypadnutí z poháru nemrzelo. Loni to byla právě pohárová prohra s Viktorií Žižkov, která symbolicky odstartovala výsledkový propad. Historie se tentokrát neopakovala. Derby se totiž nejen kvůli cenné tříbodové výhře stalo druhým velkým momentem sezony.
Poslední část sezony se sice neobešla bez menších zakolísání, ale celkově si hra držela solidní standart. Z pohledu odbočky byl klíčový výjezd na Slovácko s unikátní kovo-zoo, bazénem, do kterého se nesmí skákat, a majákem, jehož pozice prokazuje existenci moře v regionu v dobách dávných. Místní bezpečnostní sbor nám poskytl nejdůkladnější osobní prohlídku před vstupem na stadion z celé sezony (to jsme ještě nevěděli, že se budeme zoufat v Liberci). Ale vyhrálo se. Mohlo se jít slavit místním točeným pivem, jídlem, plechovkovým netočeným pivem a k ránu sledováním bohaté nabídky úzkoprofilově zaměřených televizních stanic, které asi z pochopitelných důvodů povolili vysílat jenom na Slovácku. Vyzdvihnout je třeba především vynikající stoperskou dvojici (s kvalitním Bílkem jako rezervou) a Škodu. Do velké pohody se rozehrál Souček (kterého vzhledem ke svému věku ještě asi čeká dlouhá cesta, než stabilizuje výkonnost a očekávám, že přijdou i horší období). Osobně mě nejvíc mrzí občas nejisté výkony Pitáka, který u mě patří k těm úplně nejoblíbenějším hráčům v týmu. A pořád věřím, že si svoje poslední slovo zkušeně šetří na ty nejdůležitější okamžiky sezony.
A očekávání pro jaro? Od dění na trávníku si slibuji vybojování evropských pohárů, které nám už dlouhá léta chybí. A poté budu věřit v nějakého zajímavého soupeře v EL (třeba někoho z Kazachstánu, abychom mohli nastartovat mikrobus a podívat se, jak to vypadá v těch nejzapadlejších částech bájné Asie. Myšlenka je to mimořádně lákavá. Vážně. Na poháry do Liverpoolu jezdí každý třetí sparťan). Ohledně kádru doufám v rozumné posílení, ale nikoliv za každou cenu. Aktuální vedení sportovního úseku si snad zachová chladnou hlavu. Hlavním bodem fotbalového klubu jsou fanoušci, proto doufám v další nárůst návštěvnosti v Edenu a považuji to za jednu z nejdůležitějších věcí vůbec. Od množství a přízně fanoušků se může odvíjet sportovní a ekonomický úspěch i celkový úspěch značky jménem Slavia Praha. Je třeba fungovat na rozumné úrovni, protože nikde není psáno, že za 10 let bude mít Slavia pořád stejného vlastníka. A při případné změně struktury ve vedení klubu by nezdravá ekonomika mohla přinést opět další kolo ekonomických potíží. Z pohledu fanouška doufám ve více svobody v ulicích, méně pravomocí represivních složek zejména před a po utkání a v kvalitní fotbalové představení na trávníku. Očekávání fanoušků jsou občas až příliš vysoká a nebude nijak jednoduché je naplnit. Proto zůstávám nohama na zemi.
by 