by 
Hodnocení podzimní části nejde začít jinak. Když se parta zlých hochů rozhodla, že nejstaršího českého fotbalového klubu už bylo dost, třásl se strachy i ten nejmenší hřebíček edenského stadionu. Hrozící insolvence se už zdála téměř jistou záležitostí. Ale pak přišel obrat téměř pohádkový. Na scéně se zjevil český miliardář, který společně s „kluky z východu“ červenobílou potápějící se loď odkoupil a nastolil kurz ke světlým zítřkům. Do Edenu tak vtrhlo nové, tvrdé koště, které začalo postupně vymetat ze skříní všechny kostlivce.
Snad i v důsledku této ekonomické stabilizace dopadl podzim nad očekávání. Získaných 26 bodů by před startem sezóny tipoval jen málokdo. Naši borci je spravedlivým dílem rozdělili mezi domácí a venkovní zápasy. Z venku tak přivezli spoustu překvapivých bodů, značnou část jich ale naprosto zbytečně nechali z Edenu odvézt soupeře. Ale co, volejte sláva a pět dní se radujte, Spartu jsme z Edenu vypráskali a Praha je tak po dlouhé době zase naše.
Tímto se zde musím zcela upřímně omluvit našemu trenérovi. Před startem sezóny jsem mu absolutně nevěřil. Když nebyl tým schopen hrát slušně pod Beránkem, jak by sakra mohl téměř bez posil fungovat pod Uhrinem. Ale stalo se a já jsem nesmírně rád.
Výhled na jaro musí být tedy optimistický. Při vhodných posilách je určitě v silách týmu poprat se o místo v evropských pohárech. Ale jak praví staré čínské přísloví: Koně prověří až dlouhá cesta.
A dlouhá cesta čeká i naši odbočku. Ale proč se nepochválit, nakrčeno máme slušně. Z původních 5 zakládajících členů jsme se za rok a kousek rozrostli o dalších 25, troufnu si říci kamarádů, se sešívaným srdcem. Snažíme se být v rámci možností co nejvíce aktivní a náš předseda už jistě spřádá plány na příští rok.
Vzhůru Slavia
by 