by 
V dnešní uspěchané době zažívá člověk nespočet životních scén a zkušeností. Ty zásadnější mají tendenci vrývat se člověku hlouběji do paměti. Čím více jich je, tím méně si pamatujeme. Jako by paměť fungovala jako jednoduchý tunel. Z jedné strany suneme nové a nové vzpomínky, které tunel plní a z druhé strany vypadávají ty starší v nenávratnu. Přesto ty nejzásadnější v paměti zůstávají.
Když lovím v paměti hlouběji své slávistické vzpomínky, dělí se mi na dvě různé úrovně – významné zápasy a zážitky se svými slávistickými přáteli (smím-li je tak nazvat) se samotnými zápasy přímo nesouvisející.
Z té druhé kategorie mi tanou nejvíce na mysl setkání s tou bandou neznabohů z Area114, které opravdu stály za to. Ať už památný dvoudenní výjezd na Slovácko spojený s pingpongovým turnajem, celý víkend na sjezdu slávistů v Klatovech u příležitosti turnaje v malé kopané či několik blízkých setkání pro mě na úrovni třetího druhu s pány Tvrdíkem, Krobem a Šilhavým.
Vzpomínky na významné zápasy jsou trochu staršího data. Dodnes si pamatuji AS Řím, Spurs, Celtu Vigo. Už jen při psaní těchto slov mám husí kůži. Asi nejvíce vzpomínek mám spojených s jedním místem, které pro nás brzy bude mít velmi zvláštní příchuť. S místem, na které se po letech opět vrátím. Se Strahovem. Nejen můj první zápas, kdy jsem viděl Slavii naživo. To byl Hradec, výhra 4:0. Na hřišti tenkrát běhal ještě Lumír Sedláček. Ajax. Euforie. V tu chvíli jsem nevěděl, jaké hráče vidím. Huntelaar? Suaréz? Ty jsou jako dobrý, jo? Další vzpomínky následovaly…Arsenal, Sevilla, výhra nad se Steauou…
Všechny tyhle krásné vzpomínky jsou už poněkud staršího data. Mladší fanoušci možná nic takového nezažili. Můžou ale zažít nové. Slavia má nakročeno k pokračování, k vytváření nových podobných vzpomínek a zážitků. Ten příběh nezačíná teď, jen píše další kapitolu. Už dnes je takřka jisté, že bude úspěšnější než kapitola předchozí.
Loňské umístění na pátém místě a postup do předkola EL byl výborný počin, letos však míří náš milovaný klub výrazně výše. Druhé místo po podzimu nutí k optimismu. Nahlas se mluví o titulu. Není dne, kdy se o Slavii nepíše v novinách. Jsme zpět!
Máme za sebou co se přestupů týče velmi úspěšnou zimní přestávku. Kovář se zdá být velmi dobrým brankářem, navíc jeho jasně daná pozice při příchodu může náladě jedině pomoci, napětí mezi jedničkou a dvojkou nemusí být úplně to, co potřebujeme.
Flo je zatím spíše neznámou. Zkušený hráč se určitě velmi hodí, doufejme že ukáže, proč o něj naše vedení tolik stálo.
Lüftner se zdá být jako velmi dobrá posila. Vyniká něčím, co chybí všem našim stoperům – má odvahu v rozehrávce. Od Bílka i Deliho byla nejčastěji k vidění přihrávka do strany na druhého stopera nebo na krajního beka. Lüftner se evidentně nebojí zahrát riskantnější řešení situace nebo vyvézt balon. Od něj očekávám velký přínos.
Ještě větší však od Sýkory. To bude štírek, který nám chyběl. Snoubí v sobě drzost, takové to zdravé darebáctví, velkou chuť hrát, chtít stále balon, velmi fotbalové řešení situací a velmi slušnou techniku. Jeho příchod byl výsledkem slušných dostihů s naším západočeským soupeřem a vítězství v tomto souboji časem ještě více doceníme.
Jiná situace je u Marka Alvira. Přichází s velkým očekáváním, ale pravděpodobně mu adaptace zabere nějaký čas. Očekávám, že v létě plně nahradí Tondu Baráka, na jaře od něj však velké věci neočekávám.
Posila do útoku nejen mě celkem překvapila. Vždyť zde máme dle mého nejlepšího útočníka běhajícího po českých trávnících – Milana Škodu. Zdatně mu sekunduje Muris, na svou šanci čeká Mick, který toho sice moc neodehrál, při svých vystoupeních však vyloženě nezklamal. Do toho Tecl? Přesto si říkám – proč ne? Když bude hrát lépe než kdokoliv z konkurentů, může nám to jedině pomoci.
Přes dobré posílení si myslím, že to z naší strany na jaře ještě nebude bezkonkurenční válec. Vedle pěkných zápasů nás obávám se stále čeká i pár rozpačitých. Zápasy v přípravě byly výsledkově víceméně úspěšné, hra však místy dost skřípala. Není důvod si myslet, že v lize to bude jiné. Chvilku nám to bude ještě trvat.
Extrémně důležité bude zvládnout první dva zápasy, ať jdeme v klidu a nabuzení na souboj s Viktorkou. Zápas s ní by mohl být další z takový vzpomínek, na které budeme s husí kůží vzpomínat za pár let.
Výsledkem celého našeho jara bude dle mého získaných 31 bodů za 9 výher, 4 remízy a jednu prohru. Jen těsně uhájíme druhé místo, se kterým budu spokojen. Moc bych si přál, abychom vyhráli pohár. Naším nejlepším střelcem bude Škoďák, nejužitečnějším hráčem Hušby, nejlepší posilou Sýkora.
Poslední zápas v sezoně odehrajeme na Strahově s Brnem. Na stejném místě, kde se odehrály jedny z mých nejkrásnějších slávistických vzpomínek, Ajax, Arsenal… Přestože tipuji druhé místo, přemýšlím, jaké by bylo zde sledovat, jak naši vyvolení zvednou nad hlavu pohár pro mistra ligy. Až třeba za pět let budu psát podobný článek a budu vzpomínat na ty největší zápasy ze slávistické historie, přál bych si, aby mezi nimi nechyběl právě náš zápas s Brnem na Strahově!!!
by 